Ondrušky - kaple Nanebevzetí Panny Marie

Logo kaple Nanebevzetí Panny Marie Ondrušky
O místu:

 Osada Ondrušky je místní část obce Březí. Svou skrytou polohou severovýchodně za lesem Ochoz, v panenské krajině - motoristiky přístupné pouze ode východu - od Březí, skýtá příchozímu nezvyklý pocit klidu a pohody. Svědčí o tom i následující demografické údaje: 20 čísel popisných, z toho 7 trvale obydlených - zbytek je využíván jako rekreační chalupy; 15 stálých obyvatel. (Výsledky sčítání lidu v roce 1921 uvádí 69 stálých obyvatel).

 

Historie

 

     "Ves leží skoro severně na vysoké rovině ve výši 550 m", uvádí Jan Tiray v roce 1900, uprostřed pomyslné spojnice Skřinářov - Březí. Se svou poměrně krátkou historií patří mezi nejmenší a nejméně známé osady regionu a je snad jedinou obcí, která byla "prestěhována". Na současném místě byla vystavena Osovskými pány pod názvem "Nové Rohy" teprve v letech 2560-1590. Stalo se tak formou pozemkové náhrady za původní ves "Rohy", kterou tehdejší osadníci Osovským "přepustili", a která stála severněji uprostřed lesů pod Svatou hotou, tam, kde se dnes nachází myslivna Rohy. K přejmenování na "Ondrušky" došlo pravděpodobně ke konci XVII. století. Podle sdělení "Ústavu pro jazyk český AV ČR" a podle slovníku "Místní jména na Moravě a ve Slezku 2": "...vznikl název "Ondrušky" jako zdrobnělina k předpokládanému jménu Ondruši, které bylo odvozeno příponou - ice z osobního jména Ondruš, domáckého podoby jména Ondra".

     Kroniky z doby třicetileté války (1618-1648 uvádí tři zdejší "gruntovníky": Václava Potřebu (grunt mu vyhořel), Jana Klusáka a Jana Čáhla (Koláčného). Půdovní názvy tratí: "Na nívkách, V koutech, V prodajích. "Nejdéle drží rodný dům rodina Šubertova (přes 100 let)" je uvedeno v Tirayově Vlastivědě z roku 1900. Od roku 1788 patří Ondrušky do farnosti Březí, do té doby byly přifařeny do Osové Bítýšky.

 

Turistika

 

     Vnímavým pěším turistům lze doporučit klidnou a zádumčivou trasu Osová - Ondrušky - Rohy, která jakoby spojovala staletími přikrytá, výše uvedená historická místa. Prochází okrajem chatové olbasti Holinkovského rybníka u Skřinárova a; je využívána i bítešskými "poutníky", putujícími několikrát do roka z Velké Bíteše na Svatou horu. Součástí "stezky" je i žlutími tabulkami vyznačená cyklotrasa č. 5135 vedoucí z Velké Bíteše do Strážku, což usnadňuje orientaci i pěším. Zlomovým bodem na trase je křižovatka lesního úseku cesty se silnicí Skřinářov - Heřmanov, kde se cyklotrasa odklání směrem na Heřmanov. Toto místo je zajímavé i tím, že asi 100m od této silnice po pravé straně za velkou loukou na okraji lesa se skrývá velmi výrazný a zachovalý reliéf hrádku či tvrziště rohy, o němž jsou jen velmi sporadické a mlhavé údaje. Vznikl asi v první polovina 14. století. Vlastnil ho pravděpodobně Bohuněk z Rohů a jeho bratr Ješek Rohovec. Ještě v roce 1406 je vzpomínán Ješek z Rohova a jeho manželka Olga. Hrádek prý zanikl v hustiských válkách, možná byl opuštěn i; dříve. V místě pramení potůček, který naplňuje dosud zachovalé příkopy asi z poloviny voudou.

 

Kaplička

 

     Zastavíš-li se, poutníče na této cestě také u kapličky na okraji původní obce, vrátíš se do "idylických časů", popisovaných našimi literárními klasiky. Na současném místě byla postavena v roce 1931, původně stála před nynějším domem Ráčkových. Je zasvěcena Panně Marii, což dokládá soška, umístěná ve výklenku nad vchodem. V roce 1998 byla rekonstruována nákladem 83 000,-- Kč (z toho občané přispěli 21 500,-- Kč), a znovu vysvěcena tehdejším bítešským děkanem P. Josefem Doležalem. Součástí rekonstrukce bylo i zavedení automatického strojního pohonu znovu, pořízeného po II. světové válce - náhradou za zvon, ukradený německými okupanty.

 

Současnost

 

     Vraťme se ale do dnešní doby, jejíž zrychlený tep ovlivˇbnuje i život v Ondruškách: První asfaltová silnice byla postavena v roce 1964, vede pouze tam a zpátky - bez autobusového spojení. V letech 1980 až 1985 probíhala výstavba požární nádrže, rozvod sítě nízkého napětí byl rekonstruován v roce 1993 a telefonní síť byla rozvedena v roce 1997. V roce 2000 se uskutečnila výstavba vodovodního řádu a v roce 2003 byla osada plynofikována. Poslední větší akcí byla oprava místní komunikace v letech 2006-2007.

Také zde se našel prostor pro soukromé podnikání:

     Pan Zdeněk Kopečný provozuje od roku 1997 kovovýrobu, vyrábí např. atypická schodiště a jiné kovové kontrukce a součásti, pan Antonín Melichar se zabývá dřevovýrobou - klasická okna, dveře, aj. a pan Jaroslav Žďárský se věnuje ekologickému zemědělství. Zbývající pozemky obhospodařuje ZD Niva, a. s.

     Nejstaršími občankami jsou: paní Anežka Holánková a paní Ludmila Brabcová (údaj z roku 2007).

Alois Koukola

Sdílejte info